Ve jménu Páně
Věčný paměti hodné od roku 1781, pod panováním Římského císaře, krále též českého, Josefa Druhého.
V roku 1781 dne 13. října vydána jest Křesťanská Tolerance z strany Náboženství trojího ve všech Dědičných Zemích císařské a Královské jasnosti Josefa Druhého, tak též i v té České zemi, kdež již od sta let kromě Náboženství Římsko-katolického, žádné jiné Náboženství veřejně trpěno nebylo. Nebylo sice světlo Ejlium Santa uhašeno, ale jako oheň pod popelem živo bylo, však žádný ten popel odhrnouti nesměl nebo hned se všelijak na ten ohníček deštilo….. tehdy to světlíčko bylo…. . v starobylých Bratských Církví. Když se tehdy vydala ta křesťanská Náboženská Snášenlivost, hned se sebralo mnoho lidí i na tomto kraji čáslavském jakož i na jiných Panstvích, tak též na Žlebském, Tupadském, Jenikovském, Janovickém, Pečeckém, Křesetickém, Novodvorském a jiných, kteří examinovaný jsouce na kancelářích, od Politického ouřadu a duchovenstva, propuštěni byli z katolictva a přihlásili se prve sic mnohý augspurskému vyznání, nerozumějíci tomu, co které náboženství z těch dovolených s sebou přináší, potom pak tomu rozumějíc k náboženství podle Vyznání Helvetského.
Sbor prostřednictvím D.C.h (dvojctihodný) pana France Kováča poslali žádost do Uher k ouřadu Superintendentiálnímu Miškolskýmu, aby takový duchovní pastýř jim byl zaopatřen a poslán, kterýžto D.C.h Franc Kováč sám osobně jel do Uher s Formanem Kubinkem … a na jednou přived takových učitelů, již k tomu ouřadu v Miškolci od D.C.h Pana tamšího Superintendenta Uherského Samuele Salai pořádně posvěcených a do žně Páně vyslaných z nichžto jednoho ita naše Společnost Močjovská za učitele dostala, tj. Ondřeje Akoše zrovna ze školy akademické Potok v roku 1783, na jaře mezi dvouma Svátky Velikonoci a Seslání Ducha Svatého,: jenž také za nemnohé dni služby Boží konati žádal. Povážení hodna věc, jsouce všichni Uhři, tak brzo v cizím jazyku sovo Boží srozumitelně kázati začali. Dokudž modlitebnice neměli sborové, taky na jiných místech, tak též i tuto v Močovicích k kázání slova Božího a k posluhování Svátostmi shromažďovali se do obecných domů neb stodol, jak kdy potřeba toho ukázala a také duchovního pastýře, neb zvlášť v chalupách, neb i sedláků v malém domečku přebývali, však někdy s mnohou těžkostí, jako i tuto v Močovicích, jež mnohokráte měniti musel své obydlí jejich první pastýř, jakož i na platu nedbalost.
Sbor se na tom srovnati nemohli, kde by měla býti modlitebnice vystavena jedni v Močovicích druzí v Tupadlech (kdež jim tehdejší kníže ve Žlebích Adam z Auersperku zadarmo nabízel nově vystavěný kostel, který hradecký biskup posvětiti odepřel, avšak pod podmínkou přijmou-li vyznání Augsburské), jedni pak v Drobovicích chtějíce míti. Když v Drobovicích také mají Rezoluci k dovolení stavěti. A jináč se srovnati nemohli, než skrze komis superintendentiální, která za dobré, uznala, aby modlitebnice byla v Močovicích.
V roku tehdy 1784 stavěla se modlitebnice, k tomu Milostivý Pan kníže Adam Auersperg daroval, zdi hotové od starého Špejchaře, jenž na tom místě shořel, tak také i fara při konci té zdi poněvadž zeď ta byla dosti dlouhá a vysoká. Fara dříve se vystavěla, neb toho veliká potřeba žádala. K tomu obojímu stavení sebrali mezi sebou peníze a kupovali všeliké k tomu potřebné materie, též i dělníky sami z těch peněz a z pokladnice vyplacovali.
V roku 1784 posvětila se ta modlitebna po žních 16 neděle po sv. Trojici. Když první kazatel slova Božího D.C.h.P. Samuel Szeremlei, kázání k té příležitosti patřící držel, druhé pak kázání měl sám D.C.h. Pan zdejší tehda učitel Ondřej Akoš.
V roku 1787 dne 20. února, z Močovic přeložen byl jejich první učitel Ondřej Akoš do Smetieše, panství Žehušického toho kraje čáslavského, a zřízen na jeho místo z Čzernillova panství Smiřického?, kraje hradeckého , za duchovného pastýře církve Moczovského Michal Vinczencz (Mihály Vinczencz). Ten byl z Akademické školy slavného Velikého Potoka (Saros Nagy PATAK).
Michal Vicencz, co možného bylo, a čeho potřebí dodělati, se vynasnažil, jako dál dělati. Stolici pro duchovného pastýře, dlažbu do chrámu Páně, okolo stolu Páně z cihel, a na ulicích mezi stolicemi z kamena. Také roku 1788 28. února na jejích žádost, poněvadž Dvůr byl úzký velmi, dostala církev zahrádku před farou z několika švestkami a višněmi od pana zemitéhož panství Adama Aueršperg, a na to Dekret jest pokladnici církevní složena.
V roku 1789 listopadu aby superintendentiální pořádnost zachována byla, maje již vopuštění do své vlasti nadřečený Michal Vicencz, však z Močovic prozatím přestěhoval do Bukovky. Panství Pardubice, kraje Chrudim a tři čtvrti leta pobuda, navrátil se do Uher.
Na jehož místo v roku 1789 dne 16. listopadu nastoupil D.C.h.P. Benjamin Kiš nejprve v Bošíně, potom v nevděčných Lozicích učitelem a při panu D.C.H.P superintendentovi v Semtěši rok za kaplana jsa.
Tento dvojí C.h. pan znamenitě dlouhý čas trávil v této církvi bezmála 25 let. 1814 k jaru se stalo jeho odtud stěhování. Přes čas jeho zde trávený (v Močovicích) rozličných auprav a vzdělání viděl tento sbor na svých zevnitřních případnostech.
(Konec zápisu prvního autora kroniky.)
Roku 1814 4. října přistěhoval a se kazatelem slova Božího v zdejším sboru D.h. Pan Josef Nešpor, český vlastenec z Liblic, téhož panství z kraje boleslavského z prostých rodičů pocházející: Hned v mladičkém věku byl do vysokých škol v Uherské zemi jmenovitě do Sároš Pataku odeslán, aby se tam k ouřadu kazatelskému připravoval. Potom se odebral do hlavní Akademie v Debrecíně, od kudy také dobrými atestáty opatřen vrátil se roku 1809 na Hromnice do své vlasti. Nastávajících 1810 roků 5. máje byl na úřad kazatelský posvěcen v církvi Dvakačovické byl za jejího kazatele zvolen, odtud pak připomenutý čas v zdejší sbor přitažen.
Dům Páně z jedné strany farou, z druhé strany starou myslivárnou byl sevřen a mezi Dvěma komíny pádu ohně vystaven. Aby se největšímu zlému odpomohlo, složil kazatel písemnou žádost na panujícího knížete pana Karla z Auersperků a Pán Bůh tak ráčil jeho srdce k zdejší církvi naklonit, že jinou myslivárnou pod dekretem daroval, kterýž to Dekret (5.7.1816) v církevní truhle šetrně se zachovává. Tou radostnou případností hnuti jsouce oudové zdejšího sboru činili přípravy k položení základu a k vystavení nové fary, což se také stalo 1816 roků z jara, když se začala stavěl a tohotéž roku 22. listopadu se do ní kazatel přestěhoval.
Jakkoli tak přetěžké bylo toto podniknutí než se farní dům vystavěl, nicméně k dobrému církve boží směřující snažnost její údů skrze to nebyla vyvážena, nýbrž nastávajícího 1817 roku k slušnějšímu opravení a spořádání Domu Páně se přikročilo, hned na jaře toho roku, ona zděná příčka, kteráž dům farní od domu modlitebního dělila se vyházela, na její místo menší kruchta se položila, několik řádů Stolic, jichž až potud málo bylo se přidělalo a pořádně rozložilo, ony nové dveře v čele a okna při nové kruchtě i na ní, potem 3 se otevřela tak, že chrám Páně , jakkoli posavad mnoho obnovení potřebuje v jiném způsobu byl viděn.
Vše toto, mimo jiných k farnému domu patřících menších příležitostí a potřebností znamenitého nákladu potřebovalo, o čemž aby naše potomstvo také vědomost mělo a v podobných okoličnostech k takovým podnikáním laskavé náklonnosti nabylo.
Josef Nešpor
(konec zápisu druhého autora)
Pavel Nešpor, syn a nástupce předešlého, narodil se v Dvakačovicích u Chrudimi 4. června 1814. Po odstěhování se s rodiči do pruského Slezska dán byl do Vratislavi na studia, pobyv tam 2 léta na gymnásium Tridericiánum. Po navrácení se s rodiči do Čech studoval sem gymnasium v Německém Brodě. Odebral se po 6 letech odtud na vysoké školy pražské k slyšení studií filosofických. Skončiv jich dlouholetý běh, šel jsem poslouchat bohosloví do Vídně na c.k. protestant. fakultu. Když v 3. roku se nacházeje, obdržel sem od církve Páně močovické r. 1838 povolání za duchovního pastýře. Toto přijav a po složení examino candidatici od c.k. konsistorní rady a superintendenta H.V.V.D. pána Bohumíra Franze ve Vídni na Boží vstoupení r. 1838 na úřad kazatelský byv posvěcen.
Rok 1851
Není tuto od místa zmíniti se zevrubněji o tom, co již po delší čas mysle údů církevním zaměstnává. Týká se to totiž chrámu Páně. Církev upravila stavení toto, které nejdříve fabrikou na předení bavlny, později panskou sejpkou bylo, všemožně k nynějšímu cíli chrámovému, více se z něho učinit nedá a také by všeliký náklad zbytečný byl. Stavení toto, které hned v svém dřívějším způsobu skrze dvojnásobný pád ohně mnoho utrpělo, v své nynější schátralosti dlouho nevydrží.
Jenže se tu především ta namítá otázka: kde by se nový ten chrám stavěl měl. Na starém tak nepříslušném místě stavět jej, není ani pomyšlení. Vystavět ho o kus dál na obci? To je podobně nepříhodné místo.
Těmito místními okolnostni nuceni, poznávají údové církve vždy světleji, že by nový chrám P. nejpříhodnější stál v městě Čáslavi.
Rok 1852
Duchovní pastýř v Močovicích zhotovil žádost 20. února 1852 k výboru města Čáslavi o vykázání nějakého příhodného stavebního místa prosí… Sotva se však o tomto kroku pověst po městě roznesla, začali se ihned protivníci punktovat. Návodem čáslavského děkana Pečenky byla od domu k domu petice ku podpisu roznášená, v níž se žádalo, aby výbor stavení evangelického kostela v městě nepovolil. Vidouc církev tento neblahý spor a drže se pevně té zásady, že se nikam mocí vtírat nechce, nýbrž lásku všechněm vstříc nesouc, sama také v lásce přijata být, sobě přeje, vzala svou žádanou žádost zpět.
Rok 1853
Duchovní pastýř 3. neděli adventní 1852 zhotovil žádost na c.k. Námistnictví do Prahy, by stavení chrámu v Čáslavi a vůbec přenešení pastorátu tam povoleno bylo… Žádost žádala se k podkrajskému tehdy úřadu do K.Hory. Na to zaslána žádost z podkrajsk. úřadu k katolickému vikáři do Potěh by z ohledu předsevzetí našeho své dobrozdání dal. Ten ale nenechal v celé žádosti ani jediný důvod za platný, by každé slovo za liché vyhlásil. Vládu na to zvlášť pozornou čině, že všeliké bouřlivé hnutí r. 1848 z měst pocházelo, proto aby nepovolovala protestantům v městech se usazovat.
Dne 10. 1854 přišel od presidium c.k. krajské vlády v Pardubicích výnos že ona žádost močovického duchovního pastýře o přenesení kostela a pastorátu do Čáslavi podporovat se nevidí, že se jemu ale cesta nikoliv nezamezuje, žádost tu přímo na c.k. Náměstnictví zaslat. Věc dále hnáti, nevidělo se duchovnímu pastýři radno.
Rok 1861
8. dubna 1861 císařský patent, práva evangelíků v Rakousku znamenitě se rozšiřující, a jejich v mnohém ohledu rovnoprávnost s katolickou církví zajišťující.
S 8. dubnem spadly konečně ty pouta, které zdejší církev u vyvedení jejího dlouholetého úmyslu stran stavby jejího chrámu P. v Čáslavi skličovaly….Svolal místní farář posavadní starší na neděli 28. dubna k valné hromadě…Veliká většina starších a údů církve Páně, 1400 duší zastupujících vyslovila se odhodlaně pro stavbu kostela a fary v Čáslavi, jakož o přemístění farního úřadu tamtéž…..Téhož dne podepsaná a zanešená byla k slavnému c.k. náměstnictví do Prahy žádost církve zdejší o povolení stavby. 28.4.1861 se církevní zastupitelstvo usneslo vybírati 40násobný roční salár ve 4 letech a svážeti materiál zdarma.
…Dne 23. června 1861 vynesen byl od c.k. náměstnictví o usrozumění s c.k. evang. Nejvyšší církevní radou rozsudek schvalující… 19. prosince 1861 definitivní stvrzení těchto církevních usnešení vydáno bylo.
Rok 1863
Dne 5. února 1863 byl tento dům od faráře P.N. s bývalým horlivým starším Čáslovským Václavem Vančurou - hojecím kovářem, co stavební místo pro kostel, za 12 000 zl. od p. Anny Zvanetti plnoplatně koupen…..
Dne 1. listopadu začalo se s bouráním na stavebním místě a 6ti nedělích bylo vše zbouráno a urovnáno… Nákres budoucího kostela je zhotoven od znamenitého stavitele Frant. Šmorance v Slatiňanech u Chrudimi.
Rok 1864
Již v dubnu, jakmile tomu povětrnosti dovolila, začaly se základy chrámové kopat. Dne 10. května byl nejspodnější, první základní kámen totiž pod věží položen, který duchovní správce ve jménu Božím třikrátými na něj kladivem udeřením posvětil. Vlastní však velkolepější slavnost položení základního kamene se konala 14. června … Úvodní řeč držel konsenior Heřman z Tardy na základě textu: 1. Petra 2,5 v Močovicích a pak průvodem do Čáslavi.
Památní listina vložila se do skleněného pouzdra, kteréž poklopem pevně uzavřeno a uloženo do dutiny základního kamene, jenž přivalen byl na určité místo (totiž u hlavních dveří chrámových pod věží v pravém rohu u vchodu do chrámu P. zároveň se zemí)…Církev čítá v tomto roce 296 rodin v 57 vesnicích a 1 747 duší.
Rok 1865
Hned za času zimního svážely se z K. Hory kvádry na sloupy chrámové…do konce května byly sloupy postavené….ke konci srpna byl chrám sklenut …do konce října byl chrám P. i vnitřně omítán, věž dohotovena, střechou pokrytá a tato prkny ošalována. Stojí celá stavba čáslavského chrámu P. do konce roku 1865 dle církevních účtů 23 341 zl. 71 kr.
Rok 1866
Stavební pokladnice byla ale takměř prázdná. Ke kostelu zapotřebí je i fara . Ale nemohlo se na uhrazení té potřeby ani pomyslit. Vedle nového kostela v Čáslavi stál starý dům č. 159, jehož majitelkou byla paní vdova Kateřina Škrétová, roz. Pacelktová, někdejší evangeličky AV. Poněvadž válečná katastrofa vždy více se blížila a Čáslavou ustavičně táhnoucí císařské vojsko majitelům domů pro jeho ubytování podomních veliké nesnáze činilo, tedy žádala řečená paní Kateřina Škrétová ubytování takové těžce nesouc, církev Čáslavo-Močovickou sama od sebe, by od ní ten dům č. 159 za farní dům koupila. Nabídnutí takové nechala jmenovitě na Boží vstoupení totiž dne 10. května církví činiti. Tato nemajíc ale peněz nemohla se ke koupi odhodlat. Jinak, ale bylo v radě Boží ustanoveno. Toho samého dne po 2. hodině popolední vypukl ve vsi Močovicích, paličskou rukou jsa založen ve statku od kostela a fary západně ležícím, zhoubný požár v krátké době kostel i faru zachvátil a v popel obrátil.
Nad to zůstal farář se svou rodinou bez přístřeší. Farář hned druhého dne totiž 11. května t.r nabízený dům smluvil i s pěknou zahradou a s 2 várečnými podíly za sumu 4 200 zl. k účelu farního domu koupil. Dne 14. května byla taková smlouva zhotovená a podpisy obou stran ztvrzená.
Jelikož kostel nebyl dohotoven, najal se zahradní sál na Kutnohorském předměstí v hostinci u Bílé růže, kde s začátkem srpna shromáždění církve k službám Božím odbývána byla.
V třetí neděli adventní 1866 Všemohoucí Pán církve té milosti se nám dožíti popřál, že jsme - ovšem prozatímně - do bran našeho nového chrámu Páně vešli. Veliký to den byl vzešel pro Čáslav. Po 246 létech zazněly zase evangelické služby Boží.
Rok 1868
Toho roku bylo povoleno zřízení a otevření evang. reform. Školy v Čáslavi byla školní učírna umístěna v zvláštním pokoji ve faře. První učitel p. Karel Utíkal (z prusk. Slezka) dostal se sem z Lysé nad Labem.
Rok 1869
Chrám Páně byl již dostaven, aby prozatímné již 3tí rok v něm trvající konání služeb Božích přestalo a vznešenému svému cíli slavnostně odevzdán byl.
6. července v půl daváté shromáždilo se veškeré duchovenstvo - totiž 41 reformovaných, 4 luteránští, 1 ochranovský, 1 anglikánský duchovní i s jinými slavnostními hosty v hlavní síni městské radnice. Měšťanstva Dr. Jablonský v čele městské rady uvítal hosty. Na to ubíral se průvod na náměstí. Prostranné náměstí lidem bylo přeplněné. Počítáno okolo 25 000 lidu, mezi nimi 10 000 evangelíků. Průvod potom došel až k chrámu Páně, kterýž byl slavnostně otevřen a vysvěcen.
Veškerý náklad na stavbu chrámu P. vynaložený obnáší dle účtu v r. 1868 40 888 zl 84 1/2 kr., nepočítaje do toho povoz staviva, jenž dle závazku konal se zdarma od údů církve. Nad to ještě zaplaceno za místo stavební 12 000 zl. Mimo stojí zvony 3 000zl. A též varhany 3 000zl.
Největší dárci:
Gustav-Adolfský spolek - Hlavní dar lásky 9 722 zlatých
Císař František Josef I. 1 000 zlatých
Alexandr z Schöller 1 000 zlatých
47 166 zlatých sehnal sbor
Rok 1873
Připamatovati tuto ještě sluší, že předešlého roku 1872 d. 11. ledna byl v Čáslavi evang. reform. učitelský seminář pro Čechy a Moravu slavností církevní úředně otevřen.
Rok 1876
Dne 31. října 1887 skončil sem s pomocí Boží svůj kazatelský úřad, 49 let a 5 měsíců trvavší.
Pavel Nešpor
Ref.sl. b. kazat. na odpoč.
(konec zápisu třetího autora)
Rok 1887
6. ledna 1888 byl zvolen farářem sboru František Kozák, farář z Velké Lhoty na Moravě 127 hlasy.
Instalace vykonána 13. května 1888.
1910
Dne 29. června 1910 odevzdána byla nová seminární budova svému používání. Město Čáslav přispělo na stavbu 10 000 k. Evangelická vrchní církevní rada ve Vídni oznámila, že podomní sbírka tohoto roku na prospěch stavby semináře, vynesla v českomoravských sborech 24 831 k 53 hal, přičemž sám jediný sbor čáslavský dal polovici celého obnosu. Dne 1. ledna 1923 postátněn byl českobratský evangelický učitelský ústav (seminář). Budovy s celým zařízením i pomůckami učebními byly státní - republice československé - pronajaty za 23 000 Kč ročně.
1913
V roce 1913 založen farářem Fr. Kozákem sirotčinec Husův Asyl.
1915
Dne 25. února 1915 koupen dům č. 405 v Rybenské ul, od manželů Václava a Otilie Ptáčkových za 27 000 kč pro sirotčinec Husův Asyl v Čáslavi.
Všeobecný církevní sněm v Praze dne 17. a 18. prosince 1918 uskutečnil sjednocení církví do té doby helvétského a augsburgského vyznání v jednu církev českobratrskou evangelickou.
1925
Dr. František Kozák se 30. listopadu 1925 vzdal svého farářského úřadu.
Přičiněním bratra faráře Frant. Kozáka a jeho manželky byl v Čáslavi roku 1889 založen spolek Marta.
Dne 25. listopadu 1925 vykonána volba nového faráře a zvolen jednomyslně farářem českobratrského sboru čáslavského Rudolf Petr Lány, farář v Krábčicích.
V Čáslavi, dne 28. února 1926
(konec zápisu čtvrtého autora)
1928 byla zbourána fara v Čáslavi a na jejím místě postavena fara nová včetně Komenského síně.